Ověřování cizích veřejných listin

 

Veřejné listiny (především jde o listiny vydané soudy, notářské listiny a listiny vydané správními úřady), které byly vydány na území jednoho státu, a které mají být předloženy na území státu jiného, musí být pro tyto účely opatřeny buď tzv. apostilou (podle Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, č. 45/1999 Sb.) anebo tzv. superlegalizací (podle § 109 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém). Výjimka z tohoto pravidla platí pro země, se kterými má Česká republika uzavřenou dvoustrannou smlouvu o právní pomoci, na základě které jsou listiny osvobozeny od ověřování. V takovém případě může být veřejná listina vydána na území jednoho státu použita na území druhého státu bez dalšího ověření. Dále notářské listiny, které mají být použity v cizině, musí být podepsány jedině notářem či jeho zástupcem ustanoveným podle § 24 notářského řádu (zákon č. 358/1992 Sb.).

​

I. Seznam států, s nimiž má Česká republika smlouvu o právní pomoci, na základě které se až na výjimky nevyžaduje ověření listin

 

1. Afganistán (č. 44/1993 Sb.) – dosud neodpověděli na nabídku ČR jednat v důsledku rozpadu ČSFR o sukcesi do smlouvy – doporučuje se listiny ověřit

2. Albánie (č. 97/1960 Sb.)

3. Alžírsko (17/1984 Sb.)

4. Belgie (č. 59/1986 Sb.) – osvobození se týká jen listin vydaných nebo ověřených (i podpisy) justičními orgány (viz čl. 13 Smlouvy), ostatní listiny Apostila

5. Bulharsko (č. 3/1978 Sb.) – v praxi většinou požadována Apostila

6. Francie (č. 83/1985 Sb.)

7. Itálie (č. 508/1990 Sb.) – jen v případě dožádání (viz. čl. 13 Smlouvy), v ostatních případech Apostila

8. Jemen (č. 76/1990 Sb.)

9. Jugoslávie (č. 207/1964 Sb.) – platí pro všechny nástupnické státy

10. KLDR (Severní Korea) (č. 93/1989 Sb.)

11. Kuba (č. 80/1981 Sb.) – dosud neodpověděli na nabídku ČR jednat v důsledku rozpadu ČSFR o sukcesi do smlouvy – doporučuje se listiny ověřit

12. Kypr (č. 96/1983 Sb.) – v praxi často požadována Apostila

13. Maďarsko (č. 63/1990 Sb.)

14. Mongolsko (č. 106/1978 Sb.)

15. Polsko (č. 42/1989 Sb.)

16. Portugalsko (č. 22/1931 Sb.) – osvobození se týká pouze listin vydaných nebo ověřených soudy nebo správ. orgány, pokud budou použity před soudy druhého státu (viz. čl. 7 Smlouvy), notářské listiny a ostatní –Apostila

17. Rakousko (č. 9/1963 Sb.) – osvobození se týká pouze listin vydaných nebo ověřených (včetně podpisů) soudy nebo správními orgány, pokud budou použity před soudy nebo správními úřady druhého státu, ostatní listiny Apostila

18. Rumunsko (č. 1/1996 Sb.)

19. Řecko (č. 102/1983 Sb.) – v praxi často požadována Apostila

20. Slovensko (č. 209/1983 Sb.)

21. Sýrie (č. 8/1986 Sb.) – smlouva se dodržuje de facto

22. býv. SSSR (č. 95/1983 Sb.) – osvobození platí pouze pro Ruskou federaci a Bělorusko (na požádání ověřit Apostilou); Arménie, Ázerbajdžán, Estonsko, Kazachstán, Litva, Lotyšško – Apostila; Gruzie, Moldávie a zbývající asijské republiky – jednání o sukcesi dosud neukončena – superlegalizace

23. Španělsko (č. 6/1989 Sb.) – v praxi často požadována Apostila

24. Švýcarsko (č. 9/1928 Sb.) – osvobození se týká pouze listin vydaných nebo ověřených soudy (včetně listin podepsaných soudní kanceláří) nebo ústředním správním orgánem (viz. čl. 6 Smlouvy) – notář a ostatní Apostila

25. Ukrajina (č. 123/2002 Sb. m.s.) – osvobození platí pouze pro občanské věci, které jsou upraveny ve smlouvě (ne pro řízení před správními orgány)

26. Uzbekistán (č. 133/2003 Sb. m.s.) – osvobození platí pouze pro občanské věci, které jsou upraveny ve smlouvě (ne pro řízení před správními orgány)

27. Vietnam (č. 98/1984 Sb.)

 

V praxi bohužel dochází k tomu, že orgány ve státech, kde by se podle dvoustranné smlouvy nemělo ověřovat, přesto ověření požadují (např. Kypr, Řecko, Maďarsko, Rusko, Bělorusko, Vietnam). Fakticky dodržují postup podle smlouvy pouze Francie, Rumunsko a Slovensko. Do arabských států se doporučuje raději listiny ověřovat.

​

Dne 16.3.1999 vstoupila v platnost pro Českou republiku Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, přijatá v Haagu dne 5.10.1961 (č. 45/1999 Sb., dále je „Úmluva“). V souvislosti s tím došlo k určitému zjednodušení procesu ověřování cizích veřejných listin, jež mají být použity v těch státech, které jsou smluvními státy Úmluvy a s nimiž Česká republika nemá sjednáno osvobození od ověřování prostřednictvím dvoustranných smluv. Zjednodušení spočívá v provedení jediného formálního úkonu – opatření ověřované listiny ověřovací doložkou, tzv. Apostilou (čl. 3 odst. 1 a čl. 4 Úmluvy) Ověřovací doložku vystaví příslušný úřad státu, v němž byla listina vydána. V České republice je tímto úřadem Ministerstvo spravedlnosti – mezinárodní odbor (pro listiny vydávané justičními orgány, včetně listin vydávaných nebo ověřovaných notáři).

​

II. Seznam smluvních států Úmluvy

1. Albánie
2. Andorra
3. Antigua a Barbuda
4. Argentina
5. Arménie
6. Austrálie
7. Ázerbajdžán
8. Bahamy
9. Barbados
10. Belgie
11. Belize
12. Bělorusko
13. Bosna a Hercegovina
14. Botswana
15. Brunej Darussalam
16. Bulharsko
17. bývalá Jugoslávská republika Makedonie
18. Cookovy ostrovy
19. Česká republika
20. Čína – pouze Hong Kong a Macao
21. Dánsko – od 29. 12. 2006
22. Dominika
23. Ekvádor
24. Estonsko
25. Fidži
26. Finsko
27. Francie + Francouzská Polynesie, Francouzské území Affars a Issas, Guadelupe, Guyana, Komorské ostrovy, Martinik, Nová Kaledonie, Réunion, Svatý Pierre a Miquelon, Wallis a Futuna
28. Grenada – od 7. dubna 2002 (do tohoto data vedena pod Velkou Británií)
29. Gruzie – od 14. května 2007
30. Honduras
31. Chorvatsko
32. Indie
33. Irsko
34. Island
35. Itálie
36. Izrael
37. Japonsko
38. JAR
39. Kazachstán
40. Kolumbie
41. Korejská republika – od 14. července 2007
42. Kypr
43. Lesotho
44. Libérie
45. Lichtenštejnsko
46. Litva
47. Lotyšsko
48. Lucembursko
49. Maďarsko
50. Malawi
51. Malta
52. Marshallovy ostrovy
53. Mauricius
54. Mexiko
55. Moldávie
56. Monako
57. Namibie
58. Německo
59. Niue
60. Nizozemí + Nizozemské Antily, Aruba
61. Norsko
62. Nový Zéland
63. Panama
64. Polsko
65. Portugalsko + Angola, Mosambik
66. Rakousko
67. Rumunsko
68. Ruská federace
69. Řecko
70. Salvador
71. Samoa
72. San Marino
73. Seychely
74. Slovensko
75. Slovinsko
76. Srbsko a Černá Hora
77. Surinam
78. Svatá Lucie
79. Svatý Kryštof a Nevis
80. Svatý Vincenc a Grenadiny
81. Svazijsko
82. Španělsko
83. Švédsko
84. Švýcarsko
85. Tonga
86. Trininad a Tobago
87. Turecko
88. USA + Americká Samoa, Guam, Severní Marianiny Ostrovy (Northern Mariana Islands), Puerto Rico, Panenské ostrovy Spojených států (Virgin Islands of the United States)
89. Ukrajina
90. Velká Británie + Jersey, the Bailiwick of Guernsey, Ostrov Man, Anguilla, Bermudy, Brititish Antarctic Territory, Britské Panenské ostrovy (British Virgins Islands), Britské Šalamounovy ostrovy (British Solomon Islands), Kajmanské ostrovy, Falklandské ostrovy, Gibraltar, Montserrat, Svatá Helena, Jižní Jiřího a Jižní Sendvičův Ostrovy (South Georgia and South Sandwich Islands, Turks a Caicos Islands
91. Venezuela

​

Seznam všech smluvních států Úmluvy, jakož i příslušných apostilních úřadů je k dispozici na internetových stránkách Haagské konference: http://hcch.e-vision.nl/

​

Po otevření stránek a výběru jazyka se v přehledu položek označených modře zvolí Authorities a dále per Convention. Když se objeví vybraný seznam haagských úmluv, označí se úmluva s číslem 12. V zápětí se zobrazí abecední přehled jednotlivých smluvních států s odkazem na jejich příslušný apostilní úřad.

Úmluva se nevztahuje na ověřování překladů těchto listin do cizího jazyka. Proto se těm, kteří žádají o ověření listiny Apostilou doporučuje, aby si pořídili její překlad ve státě, kde budou listinu předkládat.

​

III. Vyšší ověření listiny – superlegalizace (podle § 62 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním)

 

Tento způsob ověření se použije pro listiny, které mají být předloženy ve státech, s nimiž Česká republika nemá sjednáno osvobození od vyššího ověření prostřednictvím dvoustranné mezinárodní smlouvy, a které nejsou členskými státy Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin.

U justičních listin a listin vydaných nebo ověřovaných notáři provádí superlegalizaci Ministerstvo spravedlnosti ČR – mezinárodní odbor. Poté následuje další vyšší ověření Ministerstvem zahraničních věcí ČR a dále ověření zastupitelským úřadem státu, ve kterém má být listina použita.

​

Závěrem je nutné upozornit na skutečnost, že vstupem České republiky do Evropské unie nedošlo v oblasti ověřování listin doposud k žádné změně, tedy i v rámci Evropské unie je nutné listiny ověřovat podle shora uvedených pravidel.

​